de - it - en - es - fr - eo - de - ĉn - rus
grc - kur - jap - hu - nl


Odkud přicházím - povídka
V malé zemi žije moudrý muž
a ve velké zemi žije moudrá žena.
Oba žijí odděleně jeden od druhého,
ale hluboce v srdcích úžasným způsobem spojeni.
Mají vědomosti zvláštního druhu,
ne školní vědomosti.
Totiž - oni vědí - odkud přicházejí,
kam půjdou
a především vědí
proč a pro jaký cíl žijí.
V malé zemi žijí také Jan a Janina.
Oba cítí náklonnost jeden k druhému
milují velice jeden druhého.
Často říkají:
" Jak je krásné,
že známe jeden druhého a že jsme se našli.
Ale odkud přichází naše láska
odkud přichází náš svět
a všechny krásy kolem nás?"

A ptali se tady
i tam na odpověď.
Ale nikdo jim neodpovídá uspokojivě.
" Také my nevíme.
Ale proč to chcete vědět tak přesně?
Jednoduše žijte."
Oba jsou z toho smutní
Na omluvu svých přátel říkají:
" Jsou ještě mladí,
proto se možná o to nezajímají."
Tak setrvává jejich touha o původu jejich lásky
a roste více a více.
Ta touha se dotýká moudrého muže
a ten se rozhoduje jim pomoci.
On přece žije - ne náhodou, ale z moudrého rozhodnutí
- zcela blízko mladého páru.



Tak moudrý muž jednoho dne vyráží na malou procházku
Po chvilce usedá na lavičku,
bere svůj chléb a nápoj
a posiluje se a osvěžuje.
V tu dobu Jan a Janina,
kteří se tak milují a chtěli by vědět více
o svém životě a o světě,
vycházejí na ranní procházku.
Po chvilce přicházejí na místo,
kde sedí dřímající muž.
Nechtějí ho obtěžovat a hned se rozhodují jít dál,
když muž otevřel oči,
zamrkal na ně - usmívá se
a lehkým pokynutím ruky je zve k usednutí.
" Neobtěžujete mě - právě naopak -
já jsem vás očekával" říká.
Oba se tomu velmi diví.
Ale pojímají důvěru k laskavému člověku
a sedají si k němu.
Potichu si vybalují své chleby a jedí .
Tu Janina otevírá colu a pijí.
" Nu ", říká moudrý muž - tiše je pozoruje
" Cola přece není nejzdravější nápoj."
" Máte pravdu", odpovídá mladá žena.
" Ale přece se vždy nejí a nepije jen to absolutně nejzdravější."
A trochu povzdychává.
Moudrý muž se už dlouho cítí srdcem vázán k oběma
a opravdu má radost, že si u něj sedají.
Dívá se na ni láskyplně
a přece je jeho pohled směrován také do nitra.
Dávno minulé časy se probouzejí k novému životu.
A zatím co mluví
ony rostou v něm s neobyčejně čerstvou
jasností a čilostí.

" Ano ", tak začíná řeč:
" divíte se, že říkám - že jsem vás očekával.
Ale vaše touha pronikla až ke mně,
proto jsem vyšel a očekával vás tady.
Chcete vědět odkud přichází váš život
odkud vaše láska a odkud svět kolem vás.
Povím vám to.
Protože vím, že vás to opravdu zajímá.
Chci vám to objasnit povídkou,
je to tak jednodušší."

V době velmi vzdálené
od té vaší žilo mnoho žen a mužů
v nesrovnatelně velkých a pěkných světech.
Nic jim nechybělo. Byli šťastni.
Ale nebyli takoví, jak si vy představujete,
že přežívali bez starostí.
Měli přání
udělat své světy ještě
krásnější a pestřejší.
A tak začal existovat svět po světě.
Jednoho dne si pár řekl
" Mějme děti
a dejme jim jeden z našich mnoha světů.
Na něm nechť jsou šťastni
- jako my -
a nechť jej zařídí stejně pěkný - jako my."
A tak se stalo.
Měli děti a darovali jim svět.
Jejich dcery a synové byli šťastni
a velmi se těšili z daru.
Naplněni radostí vyprávěli
svým rodičům o svých činech a úspěších
a množili se po světě.
Stávali se silnějšími více a více,
postupně začali poznávat
tajemství světa
a tak si byli vědomi své síly.
To trvalo velmi - velmi dlouhý čas,
pro vás nepředstavitelně dlouhý čas.
Ty bytosti byly nerozdílně
velmi experimentátorské a kreativní.
Stejně jako jejich rodiče měli talent
a našli radost tvořit nové světy.
A tehdy se rozhodli
opět vytvořit svět.
Tak vytvořili plni
radosti a činorodosti váš svět,
ve kterém vy žijete.
Světlý - tmavý - ve dne a v noci.
Vysoký - nízký - v horách a v nížinách.
Teplý - studený - v ohni a ve sněhu.
Suchý - mokrý - na zemi a v moři.
Rostlina a zvíře - pták a ryba.
Muž a žena.
Dívali se na vaši zemi a měli ji za
pěknou - silnou a zdravou."



 Během chvilky nastalo ticho.
Tu moudrý muž ruší mlčení a říká
" Nyní vám ukazuji
základní rysy vašeho původu.
Nyní víte

ODKUD
přichází váš svět
váš život a vaše láska."
Pozorně a s rostoucím úžasem
ti dva poslouchají toho muže.
V jejich nitru se šíří veliký klid.
" Děkujeme vám
za tato nová a neočekávaná poznání.
V prvé řadě to musíme strávit."
A trochu váhavě dodali:

" Můžeme také kontaktovat ty bytosti?"
" Ano, jistě ",
odpovídá moudrý muž pomalu.
" Co si myslíte
odkud mám mé vědomosti?
Každý člověk má své vnitřní smysly.
Vnitřním uchem můžete slyšet ty bytosti.
Je jen otázkou
zda je chcete slyšet.
Ale o tom si můžeme povídat jindy."
Usmívá se na Jana a Janinu
a dívá se za nimi dokud
v zatáčce nezmizí z jeho očí.
Poté vstává
a také on cítí odlehčení,
protože poprvé takto vysvětloval
původ tohoto světa
lidem v této době.
A hluboce ve svém nitru
cítí úsměv té moudré ženy,
se kterou je nejintimněji spojen,
dokonce i když on žije v této malé zemi
a ona v té vzdálené velké...

Text a fotografie Albert Jäger
Übersetzung von Frantiŝek Horácek